Na konci pracovního dne zůstává v hlavě obvykle spousta nedokončených myšlenek o tom, co ještě zbývá udělat, i když počítač je už dávno vypnutý. Sepsání krátkého seznamu zítřejších úkolů ještě před odchodem z práce dává těmto myšlenkám konkrétní místo mimo hlavu, a tím pomáhá skutečně nechat práci za dveřmi. Stačí pár řádků na papíře nebo v poznámkovém bloku, který zůstává vždy na stejném místě.
Tento zvyk funguje hlavně proto, že hlava dostane jasný signál, že důležité věci jsou zapsané a nemusí se na ně dál myslet až do rána. Mnoho lidí si všímá, že cesta domů i večer samotný probíhají klidněji, když vědí, že zítřejší úkoly jsou už promyšlené a nikam neuteknou.
Poslední krok před koncem dne
Někteří píšou seznam ručně, jiní dávají přednost jednoduché poznámce v telefonu, kterou si ale zapíšou pouze jednou a pak telefon zase odloží. V obou případech jde o totéž, o krátkou chvíli věnovanou výhradně tomu, co bude potřeba zítra, a ne o další prodlužování pracovního dne.
S postupem času se tento krátký rituál stává téměř automatickým a jeho vynechání se hned projeví neklidnějším večerem nebo horším usínáním myšlenek na práci. Někteří lidé si k seznamu úkolů přidávají i jednu větu o tom, co se ten den povedlo, což dává dni jasnější uzavření.
V kancelářích, kde tento zvyk praktikuje víc lidí, se často stává, že si ho začnou přebírat i kolegové, kteří vidí, jak jednoduše a rychle se dá dělat.
V létě může tento krátký rituál doprovázet otevřené okno a pár minut navíc venku, zatímco na podzim spíš znamená rozsvícenou lampu na stole těsně před odchodem z kanceláře.
